Revitalizace historických městských parků

SMETANOVY SADY

ČECHOVY SADY

BEZRUČOVY SADY

Historie, současnost a význam olomouckých městských parků

Tři nejvýznamnější městské parky, Smetanovy, Čechovy a Bezručovy sady tvoří unikátní zelený prstenec kolem historického jádra města Olomouce. Tomuto typu městské zeleně se říká také hradební zeleň, protože byla založena přibližně před 150 lety kolem městských hradeb. V druhé polovině 19.století to býval častý jev v řadě měst, kde funkce hradeb přestávala mít svůj význam, ale v Olomouci se tato zeleň založila ve velkorysém měřítku a její nejcennější a rozsahem největší část se zachovala dosud.

Prvním počinem bylo založení alejí. První byla vysázena Rudolfova alej, dnes nejhonosnější osa Smetanových sadů, která byla jako tvarovaná stěna symbolem Olomouce. Dnes je tato alej nově vysázena namísto přestárlé, kterou nebylo možné dále udržovat v bezpečném stavu. Následovala Jánská alej, předchůdce Čechových sadů a Michalské stromořadí jako základ sadů Bezručových.

Začátek 20.století nastartoval překotný rozvoj všech třech sadů. Byla ustanovena funkce městského zahradníka, město vykupovalo navazující parcely a investovalo do rozšiřování parků nemalé prostředky. Zejména Smetanovy sady se během několika desetiletí přeměnily v honosný městský park, vybavený kavárnou, promenádním altánem, fontánami, jezírkem, oranžérií, byly zde náročné květinové záhony. Sady se staly po vzoru tehdejší módy společenským centrem, kde měšťané trávili zejména nedělní odpoledne, ke kterým neodmyslitelně patřila promenádní hudba, linoucí se z altánu a možnost občerstvení v kavárně nebo u kiosku s venkovním posezením.

Po druhé světové válce se v 50.letech začala realizovat myšlenka zahradnických výstav. Ze skromných začátků se rozvinula v 60.a 70.letech mezinárodní zahradnická výstava Flora Olomouc, která bezesporu patřila k největším podobným akcím v Evropě a proslavila tak jméno Olomouc daleko za hranicemi.

Městské parky během 150 let existence prožily mnoho změn. V současnosti se stávají prostorem, který se podobně jako v západní Evropě mění v živý, neformálně obývaný park. Stovky studentů, mladých rodin a dětí zde využívají volných travnatých ploch k polehávání, provozování netradičních sportů, pořádání skupinových setkání, je slyšet hudbu, bubny, projíždí tudy spousty cyklistů, inlineistů apod. Občané vyhledávají místa občerstvení, rodiče hřiště pro své děti, dospělí fit prvky, důchodci klidné místa pro posezení. Nelze opomenout, že i ekologické hodnoty, které jsou stále více akceptovány společností, jsou v parku vnímány a vyžadovány. Tyto aktivity jednoznačně vytváří poptávku po nové podobě městských parků v souladu s moderním stylem života. Tak tomu bylo vždy v dlouhé historii vývoje měst i zahradní kultury.

Život a péče o parky

Byly uvedeny důvody, které vyvolávají potřebu zabývat se úpravami parků, ale máme zde ještě naléhavější problém, který nelze odkládat na finančně příznivé období. Je to stáří založených porostů stromů a keřů. Základ parků tvoří dřeviny vysázené před 100-150 lety, což je hranice životnosti většiny druhů. Jsou dlouhověké stromy, které se dožívají i několika set let a v parcích takové jedince máme. To jsou však vždy jen výjimky mezi většinou a mohou to být jen ti, kteří měli výborné podmínky při růstu, štěstí, že nebyli poškozeni ať přírodním živlem nebo lidskou rukou. Většina stromů je ovšem za horizontem zdravého jedince a začíná stárnout, často již odumírá.

V druhé polovině 20.století parky sloužily především jako prostor výstav Flora Olomouc a jejich údržba a úpravy směřovaly tímto směrem. Zdánlivě to vypadalo jako že je parkům věnováno mnoho pozornosti, ale ve skutečnosti se zde spíše zakládaly náročné květinové záhony, drobné dekorativní keře, efektní výsadby jehličin s krátkou dobou životnosti jen za účelem výstavních prvků. Zapomnělo se na samotnou podstatu parků, na kostru, která tvoří základ jeho existence. Na stromy, které tvoří obvodový plášť ploch a zajišťují intimitu prostoru, oddělujíc jej od ruchu města. Na skupiny stromů, vytvářející vlastní malebný prostor parku, členících louky na menší části, směřující naše pohledy na zajímavá místa a body, třeba na stavbu kavárny, na vodotrysk nebo věže města. Na stromy, které stojí sami na velkém prostranství a mají tedy dostatek místa, aby se mohly vyvinout v mohutné a krásné solitéry.

Zahradnická praxe má vytvořené obvyklé postupy, jak předcházet věkovému kolapsu parků a zahrad. Je to neustálé dosazování a odstraňování dřevin tak, aby návštěvník příliš nepoznal tyto změny. Říká se tomu udržovaní optimální věkové struktury porostů, což znamená, že v parku budou dřeviny v různém věku, stejně jako je to u návštěvníků, od dětí po starce. To však není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Zahradník musí promyšleným způsobem vsazovat mladou generaci do stávajících porostů, ale to vyžaduje nekompromisně odstraňovat část starších stromů, aby pro ni uvolnily místo. Samozřejmě že pro kácení se vybírají přednostně nemocní a nevzhlední jedinci, ale často se musí sáhnout i do zdravých stromů. Obnova v zásadě nahrazuje procesy známé v přírodě. Tam také obnova probíhá sice v delších periodách, ale třeba i pomocí živelných zásahů jako vývrat části lesa větrem, zničením mladších dřevin pádem starého stromu, poškozováním zvěří, kalamitním napadením škůdcem apod. V parku naštěstí tento proces zahradník simuluje rozvážně a citlivě.

Nepopulárnímu kácení se však nemůžeme vyhnout. Mohlo by se namítnout, že v parcích je přece dosti místa na výsadbu nových stromů. Dnes ano, ale znamenalo by to zasázet zbývající louky a trávníky a stejně za pár let by již nebylo kde sázet. Park by se změnil v les a návštěvník by si již nevychutnal příjemné střídání osluněných trávníků s vlažným stínem. Z parku by postupně vymizely mohutné solitérní stromy, které v divoké přírodě jsou vzácností , protože potřebují volný prostor bez konkurence sousedních dřevin. Bez ustálené zahradnické údržby bychom se zanedlouho ocitli opět v lese. To by nás neochudilo jen o zmíněné radosti, ale také o rozmanitost ptactva, hmyzu i drobných živočichů, kteří vyhledávají právě prostředí parků a kterým monotónní šero a uzavřenost nevyhovují.

Revitalizace parků a plánované zásahy

Mnohé práce pro ozdravění porostů v parcích se již provedli. Plánované celkové revitalizaci předcházelo několik výrazných zásahů, které bolestivé ale nutné zákroky mají rozložit do delšího časového úseku. Začalo se v roce 2010 rozsáhlým ozdravným a bezpečnostním řezem stovek stromů ve všech třech parcích. V roce 2011 se přistoupilo k obnově Rudolfovy aleje, která byla dokončena roku 2016. Následovala v roce 2012-13 obnova aleje v Bezručových sadech, která probíhá parkem v celé jeho délce. První část tvoří výsadba buků, které byly vsazeny mezi staré jasany a javory a ty se postupně kácí, jak začnou být nebezpečné. Další úsek se řešil o tři roky později, kdy se radikálně ořezaly staré kaštany aby bylo možné mezi ně vsadit mladé javory.

V současnosti se dokončily práce na projektu pod názvem „Revitalizace historických parků v Olomouci“. Autorem projektu je ateliér Zahrada Olomouc, který v daném oboru má více jak 20 letou tradici i dobré reference a který se osvědčil při přípravě jmenovaných a provedených zásahů v parcích. Pro parky je pozitivní, že postupné etapy mají jednotný přístup, který zaručuje udržení ucelené koncepce obnovy.

Projekt navrhuje ozdravné asanace nemocných a nebezpečných stromů. Tak vzniknou v porostech místa s dostatečným osluněním, aby se zde mohly nasadit nové stromy, které budou postupně nahrazovat umírající generaci. Vysadí se také mnoho solitérních stromů, zdobících volné travnaté plochy. V některých místech se bude kácet také proto, aby v hustých skupinách zůstalo méně stromů, zato těch zdravějších, které budou mít více prostoru se nadechnout, zesílit a dospět ve zdravé jedince. Proběhne rozsáhlá revitalizace keřových porostů. Nevzhledné a přestárlé skupiny budou asanovány, vysázeny budou nové porosty v bohatém sortimentu a zejména obnoveny některé skupiny rododendronů a azalek, které v minulosti byly výraznou ozdobou parků.

Revitalizace parků bude realizována ve třech etapách. V první etapě na podzim 2018 proběhnou asanace části stromů a keřů, které provede správce parků. Následovat bude druhá etapa (podzim 2018 a rok 2019), která obsahuje výsadby stromů a keřů i ošetření a ořezy vybraných stromů. Třetí etapa po roce 2020 obsahuje odstranění vytypovaných stromů, které z různých důvodů nemůžou být káceny dříve. Jedná se buď o hledisko ekologické – u některých dřevin je potvrzeno osídlení vzácným živočichem nebo o hledisko povinné udržitelnosti u dřevin, které byly ošetřeny z prostředků dotace.

Pro přesnější vyjádření rozsahu revitalizačních opatření jsou níže uvedena množství zásahů v jednotlivých kategoriích:

Prezentaci k revitalizaci parků si můžete prohlédnout zde.

Ing. Radek Pavlačka

Vedoucí ateliéru ZAHRADA Olomouc s.r.o.

Foto: Radek Pavlačka